Psát knihu znamená pustit se do dobrodružství

"Zpočátku je to hračka a zábava.
Potom se z ní stane milenka, dále pán a nakonec tyran.
Poslední stadium spočívá v tom, že právě když se chystáme smířit se svým otroctvím raději tu příšeru zabijeme a předhodíme ji publiku."

Winston Churchill

Tento citát mě uvízl v hlavě po dočtení knihy Martina Gilberta. Po nějaké době jsem hledal přesné znění ale na internetu jsem ho nenašel. Nezbylo než vzít znovu do rukou sedmi set stránkový výtisk a pustit se do něj. Byl to skvělý zážitek, dobrodružství které na počítači nikdy nezažijete. Nakonec jsem zvítězil a při tom se znovu začetl do mnoha pasáží mého oblíbeného autora. Došlo mi v té chvíli proč to vlastně všechno dělám.

Pocit když napíšete první větu zakončíte jí tečkou a víte že jste právě vstoupili do velké hry je neopakovatelný. Postupně Vás děj pohlcuje a přesně jak to napsal ten vážený, hazardní hráč s tlustým doutníkem, vysává, tyranizuje a občas bez dechu vyplivuje na bezútěšné, pusté pobřeží prázdnoty. Po několika dnech se s novým nadšením vrháte znovu do toho neklidného toku který s vámi po nějaké době dopluje k širokému ústí a klidné hladině. Je hotovo. Poslední tečka. Úleva, očekávání, nejistota a obavy. Dobrodružství skončilo, začíná práce.

Nikdy jsem neměl ambice psát intelektuální vysokou literaturu, ale miluji knihy které jsou zábavné dobrodružné s erotickým nábojem a přesto mají určitý historický a morální přesah. Rád to čtu.

Po svém písničkářském a textařském období jsem si uvědomil tu nedokonalost sdělení. Vepsat do krátkého a rytmickými frázemi svázaného formátu nějaký příběh je obtížná disciplína. Ti nejlepší to dokáží a já se před nimi skláním pokorně k zemi. Neumím to a tak mi zbyla k od ventilování tvůrčího přetlaku románová forma. Několik let rozhodování, sbírání inspirace a životních příběhů a potom jednoho dne zasednete a napíšete první větu zakončenou tečkou...

Přeji Vám Krásných zážitků a probdělých nocí u mých knížek. Budu se těšit na Vaše zpětné reakce.